Autor: Aneta W.
Máte depresi kvůli své drahé polovičce? Pak si přečtěte PS: Miluju tě. Depky to sice neodežene, výrobci papírových kapesníčků uděláte kšeft, ale je to nádherný příběh, od kterého se neodtrhnete.
Snad ani nemusím psát, o čem kniha je. Ženská část populace by měla znát příběh už jen díky filmu s Hilary Swank a úžasným Gerardem Butlerem. Film sice není natočen zcela podle knihy, ale hlavní myšlenka zůstala zachována. Těm, co se ke knize nebo filmu ještě nedostali, tak letem světem zopakuji, o co jde.
Holly se už pěknou řádku dní utápí v žalu kvůli smrti svého manžela Gerryho. Ve znovunavrácení do normálního života Holly nepomáhá ani stále kritizující matka, ani kamarádky Sharon a Denise, ale sám Gerry. První jiskra naděje přichází ve formě dopisů, které Gerry stihl napsat ještě před svojí smrtí. Ty dostává Holly po celý rok a plní úkoly, které pro ní manžel připravil. Výjimkou není ani dlouhá cesta do Irska. Jednoho dne však bude muset přijít poslední dopis a Holly se tak rozloučit s milovaným manželem už navždy.
Kniha PS: Miluju tě se objevila v mé knihovně náhodou. Sehnala jsem jí ve výprodeji za pár korun (no nekupte to!). A protože jsem viděla film a líbil se mi, tak jsem si řekla, že i kniha by mohla být obstojná. Předem se však musím ospravedlnit – takové romanticko-přeslazené knihy nejsou zrovna můj šálek čaje. Jediný romantický literární hrdina, který má výsadní právo odpočívat v mé knihovně je pan Darcy.
Už od začátku jsem se nedokázala vžít do Holly. Možná je to tím, že teď mě představa manželství doslova děsí. Co naplat, když mě kniha tak pohltila. A to hned na prvních stránkách. Nikdy, nikdy, nikdy mě žádný příběh takhle nedostal. Čím víc jsem zdolávala stránky knihy, tím větší se vedle mě tvořila hromada kapesníků. Po dočtení to už nebyl jen příběh o manželství, ale příběh o ztrátě milované osoby. Ať je to kdokoliv, ať k němu cítíme cokoliv – jeho smrt znamená, že už s ním nikdy nepromluvíme, nikdy ho neuvidíme.
I když Cecelia Ahern napsala příběh spíše pro starší věkovou kategorii, než jsem já, tak mě dostala. A za to si zaslouží můj obdiv.